Sluice. App Store research for builders.

Passion Novels - Forbidden Romance

Started 1d ago

“You’ve been such a good girl. Now come.” He never asked for pictures. Never even told me his name. He just told me what to do—how to touch myself, when to stop, how to breathe. And I listened. Every single time 😮‍💨. I was supposed to be smart. Controlled. Perfect. But under his command, I was nothing but want and heat and need. He made me feel safe in surrender. Until the day I opened my graded folder and found my panties tucked between the pages… and looked up to see my professor watching me fall apart 🔥. Chapter 1 [POV Sophie] “Ahh…” The sound slips out of my mouth before I can stop it. A moan. Soft. Timed. Measured. Almost like a reflex. Not because I feel anything. Not because I want to. But because I’m supposed to. Ethan’s weight presses down on me, his chest damp against mine, thrusts mechanical like a body on autopilot. He always starts slow, like he thinks it’ll build to something—it never does. The room is dark, but I keep my eyes open, trained on the ceiling fan above us as it creaks in slow circles. I try to count the rotations. Anything to ground myself. I don’t think about Ethan. I think about my vibrator—the rose-shaped one I keep hidden in my sock drawer. I think about what it feels like when I do it. When I’m in control. When no one’s panting above me like they’re punching a clock. Ethan groans, low and tired, and shifts his weight. Missionary. Always missionary. He never even tries anything else. I know this rhythm like the back of my hand. Quarterback rhythm. Predictable. All brawn, no finesse. He used to be the golden boy of our high school—letterman jacket, cleft chin, proud parents in the bleachers. And I guess I was the smart girl who looked good enough on his arm. We’ve been dating since junior year. Back then, it felt like enough. Being wanted. Being chosen. But now? Now I lie still, staring blankly while he does his thing, already knowing I won’t come. Again. It’s been years of this. I’ve wanted to break up with him for a while now, but he’s so… familiar. His voice, his hands, even the smell of his cologne—Axe something, always a little too strong. I hate change. Always have. But tonight, I try. I cup his jaw, feeling the sweat gather there. “Babe, can you… go a little harder?” I whisper. He doesn’t respond. Just keeps moving like a freaking metronome. “What if we…” I shift under him, angle my hips, try to guide him. “Tried it from behind?” He pauses. Just for a beat. Then, with a little snort, “No. Why mess with what works?” My stomach knots. Works for who? I bite my lip, trying not to sigh. “Right. Yeah.” I try to silence the voice in my head. The one that keeps comparing him to the men in the books I secretly read under the covers. Books where the girl gets pinned to the wall, keeps coming wildly over and over again gasping his name. Where control is a weapon and surrender is earned. I tell myself to stop reading that crap. Those dark romance novels are fantasy. Fiction. Dangerous, even. But God, at least they make me feel something. I press my hand against his chest, steadying him. He grunts, annoyed. “What now?” I hesitated, before finally saying, “What if you… choked me?” He stops. Cold. “Like, not hard,” I add quickly, my voice small. “Just a little. It’s a thing. People do it, sometimes...” Silence. Then his face twists with disgust. “What the fuck is wrong with you?” he says sharply, pulling out of me with a slick sound and rolling off my body like I’m contagious. I blink at him, stunned. My hands scramble for the sheets, covering my chest even though we’ve done this a hundred times. “Ethan—” “You seriously just killed the vibe,” he says, grabbing his phone off the nightstand. “You want to be abused during sex now? Jesus, Soph.” “I didn’t say ‘abused’,” I mumble. “It’s… It’s just some kink, you know. It’s not like—” “Oh, so now you’re into freak shit?” he cuts me off, standing. “What, you want me slapping your face around next? Spit in your mouth? Should I call you a fucking whore while I’m at it?” Imagining Ethan actually doing it to me made me wet just now. Shit. “That’s not what I meant,” I whisper, shrinking into myself. My cheeks burn. “God, this is why I don’t watch porn with you,” he cuts, starting to pace. “You get these ideas in your head from TikTok or some trashy smut book you think I don’t you’re reading and suddenly I’m supposed to what—dominate you?” “I just…” I clutch the sheet tighter. “I’ve rarely come lately, Ethan. I thought maybe—” “Wow.” He whirls on me. “So this is my fault now?” “No! I didn’t—” “You’ve got issues,” he snaps. “Maybe you should think about why you’re even into that shit.” The words hit like ice water. I sit there, naked and exposed, watching him grab his boxers from the floor. His back is to me now, all rigid shoulders and wounded pride. “I’m not into anything,” I say, voice barely audible. “I’m just trying to figure out why I feel nothing.” He freezes mid-step and his voice drops to something dangerous. “Nothing?” I should backtrack. Should apologize. Should make it okay like I always do. But something snaps. “Nothing,” I repeat, louder this time. “Three years, Ethan. Last three fucking years of faking it because you never once asked if I was enjoying myself.” He turns around slowly. His face is a storm. “So you’ve been lying to me this whole time?” “Have you been lying to yourself?” I fire back, surprising us both. “Did you really think those little theatrical moans were real? That I was coming every single time in exactly two minutes like clockwork?” His jaw works. “You’re being a bitch.” “No, I’m being honest. Finally.” I stand up, still clutching the sheet. “Do you know what I think about when we have sex?” He doesn’t answer. “My grocery list. My sociology paper that’s due Monday. Whether I remembered to turn off the straightener.” My voice is gaining strength. “Literally anything except you!” “Fuck you, Sophie.” “You already did. Badly as usual.” The silence stretches between us like a chasm. He’s staring at me like I’ve grown a second head. Like the girl who’s been accommodating and sweet for years just sprouted fangs. “You know what?” he says, pulling on his jeans. “You’re right. This is fucked up. We’re fucked up.” “Finally, something we agree on.” He grabs his keys from my dresser, movements sharp and angry. “Don’t call me.” “Wasn’t planning on it.” The door slams so hard my picture frames rattle. Will she ever find someone who knows what she really wants? 🤔 Read Please Harder, Professor Now! 🔥 | „Du warst so ein braves Mädchen. Jetzt komm.“ Er hat nie nach Bildern gefragt. Hat mir nie seinen Namen gesagt. Er hat mir einfach nur gesagt, was ich tun soll—wie ich mich berühren soll, wann ich aufhören soll, wie ich atmen soll. Und ich habe zugehört. Jedes einzelne Mal 😮‍💨. Ich sollte doch klug sein. Kontrolliert. Perfekt. Aber unter seinem Befehl war ich nichts als Verlangen und Hitze und Bedürfnis. Er ließ mich mich sicher fühlen im Loslassen. Bis zu dem Tag, an dem ich meinen bewerteten Ordner öffnete und mein Höschen zwischen den Seiten fand… und aufsah, nur um meinen Professor dabei zu erwischen, wie er mir zusah, während ich zerbrach 🔥. Kapitel 1 [Sichtweise Sophie] „Ahh…“ Das Geräusch entweicht meinen Lippen, bevor ich es zurückhalten kann. Ein Stöhnen. Sanft. Getimt. Abgemessen. Fast wie ein Reflex. Nicht, weil ich etwas fühle. Nicht, weil ich es will. Sondern, weil ich es soll. Ethans Gewicht drückt auf mich, seine Brust feucht an meiner, seine Stöße mechanisch wie ein Körper im Autopilot. Er beginnt immer langsam, als glaube er, es würde sich zu etwas aufbauen – tut es nie. Der Raum ist dunkel, aber ich halte die Augen offen, fixiere den Deckenventilator über uns, während er knarrend langsame Kreise dreht. Ich versuche, die Umdrehungen zu zählen. Alles, um mich zu erden. Ich denke nicht an Ethan. Ich denke an meinen Vibrator – den rosafarbenen, den ich in meiner Sockenschublade verstecke. Ich denke daran, wie es sich anfühlt, wenn ich es selbst mache. Wenn ich die Kontrolle habe. Wenn niemand über mir keucht, als würde er eine Stechuhr bedienen. Ethan stöhnt, tief und müde, und verlagert sein Gewicht. Missionarstellung. Immer Missionarstellung. Er versucht nie etwas anderes. Ich kenne diesen Rhythmus wie meine Westentasche. Quarterback-Rhythmus. Vorhersehbar. Alles Kraft, keine Finesse. Früher war er der Goldjunge unserer Highschool – Letterman-Jacke, Grübchenkinn, stolze Eltern auf den Tribünen. Und ich war wohl das kluge Mädchen, das an seinem Arm gut aussah. Wir sind seit der elften Klasse zusammen. Damals schien das genug. Gewollt werden. Ausgewählt werden. Aber jetzt? Jetzt liege ich reglos da, starre ausdruckslos, während er sein Ding macht, in dem Wissen, dass ich nicht kommen werde. Wieder einmal. Es ist seit Jahren so. Ich will schon seit einer Weile mit ihm Schluss machen, aber er ist so… vertraut. Seine Stimme, seine Hände, sogar der Geruch seines Parfums – irgendwas von Axe, immer ein bisschen zu stark. Ich hasse Veränderungen. Schon immer. Aber heute Nacht versuche ich es. Ich umfasse sein Kinn und spüre, wie sich dort Schweiß sammelt. „Schatz, kannst du... ein bisschen härter?“ flüstere ich. Er antwortet nicht. Bewegt sich einfach weiter, wie ein verdammtes Metronom. „Was, wenn wir...“ Ich winde mich unter ihm, winkle meine Hüften an, versuche, ihn zu lenken. „... es mal von hinten versuchen?“ Er hält inne. Nur für einen Moment. Dann, mit einem kurzen Schnauben: „Nein. Warum an etwas rütteln, das funktioniert?“ Mein Magen zieht sich zusammen. Funktioniert für wen? Ich beiße mir auf die Lippe, bemühe mich, nicht zu seufzen. „Klar. Ja.“ Ich versuche, die Stimme in meinem Kopf zum Schweigen zu bringen. Die, die ihn immer mit den Männern in den Büchern vergleicht, die ich heimlich unter der Bettdecke lese. Bücher, in denen das Mädchen gegen die Wand gedrückt wird, immer wieder heftig kommt und dabei seinen Namen keucht. Wo Kontrolle eine Waffe ist und Hingabe verdient werden muss. Ich sage mir, ich soll aufhören, diesen Mist zu lesen. Diese düsteren Liebesromane sind Fantasie. Fiktion. Sogar gefährlich. Aber Gott, wenigstens lassen sie mich etwas fühlen. Ich presse meine Hand gegen seine Brust, um ihn zu stabilisieren. Er grunzt, genervt. „Was jetzt?“ Ich zögere, bevor ich schließlich sage: „Was, wenn du... mich würgen würdest?“ Er hält inne. Eiskalt. „Also, nicht fest“, füge ich schnell hinzu, meine Stimme ganz klein. „Nur ein bisschen. Das ist so ein Ding. Manche machen das manchmal...“ Schweigen. Dann verzieht sich sein Gesicht vor Ekel. „Was zum Teufel stimmt nicht mit dir?“, sagt er scharf, zieht sich mit einem schmatzenden Geräusch aus mir zurück und rollt sich von meinem Körper, als wäre ich ansteckend. Ich blinzele ihn an, wie vor den Kopf geschlagen. Meine Hände tasten hektisch nach dem Laken, bedecken meine Brust, obwohl wir das schon hundertmal gemacht haben. „Ethan—“ „Du hast gerade echt die Stimmung gekillt“, sagt er und greift nach seinem Handy auf dem Nachttisch. „Willst du jetzt beim Sex misshandelt werden? Jesus, Soph.“ „Ich habe nicht ‚misshandelt‘ gesagt“, murmele ich. „Es ist... es ist nur so ein Kink, weißt du. Es ist nicht so—“ „Oh, also stehst du jetzt auf so abgefuckten Scheiß?“, unterbricht er mich und steht auf. „Was, willst du jetzt, dass ich dir ins Gesicht schlage? Dir in den Mund spucke? Soll ich dich gleich noch eine verdammte Schlampe nennen?“ Die Vorstellung, dass Ethan das wirklich mit mir macht, hat mich gerade feucht werden lassen. Scheiße. „Das habe ich nicht gemeint“, flüstere ich und schrumpfe in mich zusammen. Meine Wangen brennen. „Gott, deshalb schaue ich keinen Porno mit dir“, schneidet er mich ab und beginnt auf und ab zu gehen. „Du bekommst diese Ideen in deinen Kopf von TikTok oder irgendeinem billigen Schmuddelbuch, von dem du denkst, ich weiß nicht, dass du es liest, und plötzlich soll ich was—dich dominieren?“ „Ich...“ Ich klammere mich fester an das Laken. „Ich komme in letzter Zeit selten, Ethan. Ich dachte vielleicht—“ „Wow.“ Er wirbelt herum. „Also ist das jetzt meine Schuld?“ „Nein! Ich habe nicht—“ „Du hast Probleme“, fährt er mich an. „Vielleicht solltest du mal darüber nachdenken, warum du überhaupt auf so einen Scheiß stehst.“ Die Worte treffen wie Eiswasser. Ich sitze da, nackt und bloßgestellt, und sehe zu, wie er seine Boxershorts vom Boden aufhebt. Sein Rücken ist mir jetzt zugewandt, die Schultern angespannt, voller verletztem Stolz. „Ich stehe auf gar nichts“, sage ich, kaum hörbar. „Ich versuche nur herauszufinden, warum ich nichts fühle.“ Er erstarrt mitten im Schritt und seine Stimme wird gefährlich leise. „Nichts?“ Ich sollte zurückrudern. Mich entschuldigen. Es wieder gut machen wie immer. Aber irgendwas reißt in mir. „Nichts“, wiederhole ich, diesmal lauter. „Drei Jahre, Ethan. Die letzten verdammten drei Jahre habe ich es nur vorgetäuscht, weil du mich nie gefragt hast, ob es mir überhaupt Spaß macht.“ Langsam dreht er sich um. Sein Gesicht ist ein Sturm. „Also hast du mich die ganze Zeit belogen?“ „Hast du dich selbst belogen?“, schieße ich zurück und überrasche uns beide. „Hast du wirklich geglaubt, diese kleinen theatralischen Stöhner wären echt? Dass ich jedes Mal exakt nach zwei Minuten wie ein Uhrwerk komme?“ Sein Kiefer arbeitet. „Du benimmst dich wie eine Zicke.“ „Nein, ich bin ehrlich. Endlich.“ Ich stehe auf, halte immer noch das Laken fest. „Weißt du, woran ich denke, wenn wir Sex haben?“ Er antwortet nicht. „An meine Einkaufsliste. An meine Soziologie-Hausarbeit, die ich bis Montag abgeben muss. Ob ich das Glätteisen ausgemacht habe.“ Meine Stimme wird stärker. „An buchstäblich alles, außer an dich!“ „Fick dich, Sophie.“ „Hast du schon. Wie immer schlecht.“ Die Stille dehnt sich zwischen uns wie ein Abgrund. Er starrt mich an, als hätte ich einen zweiten Kopf bekommen. Als ob das Mädchen, das jahrelang nachgiebig und lieb war, plötzlich Fangzähne hätte. „Weißt du was?“, sagt er und zieht sich seine Jeans an. „Du hast recht. Das ist total beschissen. Wir sind total beschissen.“ „Endlich etwas, worin wir uns einig sind.“ Er schnappt sich mit scharfen, wütenden Bewegungen seine Schlüssel von meiner Kommode. „Ruf mich nicht an.“ „War auch nicht vor.“ Die Tür knallt so heftig zu, dass meine Bilderrahmen klirren. Wird sie jemals jemanden finden, der wirklich weiß, was sie will? 🤔 Lies Bitte härter, Professor, jetzt! 🔥 | « Tu as été une si bonne fille. Maintenant, viens. » Il ne m’a jamais demandé de photos. Il ne m’a même jamais dit son nom. Il se contentait de me dire quoi faire—comment me toucher, quand m’arrêter, comment respirer. Et j’écoutais. À chaque fois 😮‍💨. J’étais censée être intelligente. Maîtrisée. Parfaite. Mais sous ses ordres, je n’étais plus que désir, chaleur, besoin. Il me faisait me sentir en sécurité dans l’abandon. Jusqu’au jour où j’ai ouvert mon dossier noté et trouvé ma culotte glissée entre les pages… et où j’ai levé les yeux pour voir mon professeur me regarder m’effondrer 🔥. Chapitre 1 [PDV Sophie] « Ahh… » Le son s’échappe de ma bouche avant même que je puisse l’arrêter. Un gémissement. Doux. Calé. Mesuré. Presque comme un réflexe. Pas parce que je ressens quoi que ce soit. Pas parce que j’en ai envie. Mais parce que je suis censée le faire. Le poids d’Ethan pèse sur moi, sa poitrine moite contre la mienne, ses coups de reins mécaniques comme un corps en pilote automatique. Il commence toujours lentement, comme s’il pensait que ça finirait par mener à quelque chose—ça n’arrive jamais. La pièce est sombre, mais je garde les yeux ouverts, fixés sur le ventilateur au plafond au-dessus de nous, qui grince en tournant lentement. J’essaie de compter les rotations. N’importe quoi pour m’ancrer. Je ne pense pas à Ethan. Je pense à mon vibromasseur—celui en forme de rose que je garde caché dans mon tiroir à chaussettes. Je pense à ce que ça fait quand c’est moi qui le fais. Quand je suis aux commandes. Quand personne n’est en train de haleter au-dessus de moi comme s’il pointait à l’usine. Ethan gémit, d’une voix basse et lasse, et déplace son poids. Missionnaire. Toujours missionnaire. Il n’essaie même jamais autre chose. Je connais ce rythme comme ma poche. Un rythme de quarterback. Prévisible. Tout en force, sans aucune finesse. Avant, il était le golden boy de notre lycée—blouson de letterman, fossette au menton, parents fiers sur les gradins. Et j’imagine que j’étais la fille intelligente qui faisait bien sur son bras. On sort ensemble depuis la première. À l’époque, ça suffisait. Être désirée. Être choisie. Mais maintenant ? Maintenant, je reste immobile, le regard vide pendant qu’il fait ce qu’il a à faire, sachant déjà que je n’aurai pas d’orgasme. Encore. Ça fait des années que ça dure. Ça fait un moment que j’ai envie de rompre avec lui, mais il est tellement… familier. Sa voix, ses mains, même l’odeur de son parfum—Axe quelque chose, toujours un peu trop fort. Je déteste le changement. J’ai toujours détesté ça. Mais ce soir, j’essaie. Je lui prends la mâchoire dans la paume, sentant la sueur s'y accumuler. « Chéri, tu pourrais… y aller un peu plus fort ? » je murmure. Il ne répond pas. Il continue juste, implacable, comme un foutu métronome. « Et si on… » Je me tortille sous lui, incline mes hanches, essaie de le guider. « Essayait par derrière ? » Il s'arrête. Juste une seconde. Puis, dans un petit reniflement, « Non. Pourquoi changer ce qui marche ? » Mon estomac se noue. Marcher pour qui ? Je me mords la lèvre, tentant de ne pas soupirer. « Oui. D’accord. » J’essaie de faire taire cette voix dans ma tête. Celle qui ne cesse de le comparer aux hommes des livres que je lis en cachette sous la couette. Des livres où la fille est plaquée contre le mur, jouit encore et encore, haletant son nom. Où le contrôle est une arme, et l’abandon se mérite. Je me répète d’arrêter de lire ces conneries. Ces romans sombres, c’est du fantasme. De la fiction. Dangereuse, même. Mais bon sang, au moins ils me font ressentir quelque chose. J’appuie ma main contre son torse, pour le stabiliser. Il grogne, agacé. « Quoi encore ? » J’hésite, puis finis par dire : « Et si tu… m’étranglais ? » Il s’arrête. Net. « Enfin, pas fort, » j'ajoute vite, la voix minuscule. « Juste un peu. C’est une pratique… Des gens le font, parfois… » Silence. Puis son visage se tord de dégoût. « Putain, mais qu’est-ce qui ne va pas chez toi ? » il lâche sèchement, se retirant de moi dans un bruit humide et roulant hors de mon corps comme si j’étais contagieuse. Je le regarde, stupéfaite. Mes mains cherchent les draps, couvrant ma poitrine alors qu’on a déjà fait ça des centaines de fois. « Ethan— » « Tu viens de flinguer l’ambiance, là, » dit-il en attrapant son téléphone sur la table de nuit. « Maintenant tu veux être maltraitée pendant le sexe ? Jésus, Soph. » « J’ai pas dit ‘maltraitée’, » je marmonne. « C’est… c’est juste un délire, tu sais. Ce n’est pas comme si— » « Ah, donc maintenant tu es branchée sur des trucs de tarés ? » il me coupe, se levant d’un bond. « Quoi, tu veux que je te gifle la gueule maintenant ? Que je te crache dans la bouche ? Je devrais t’appeler putain pendant que j’y suis ? » Rien que d’imaginer Ethan le faire pour de vrai, ça m’a mouillée sur le coup. Merde. « Ce n’est pas ce que je voulais dire, » je chuchote, me recroquevillant. Mes joues brûlent. « Mon dieu, c’est pour ça que je ne regarde pas de porno avec toi, » il tranche, commençant à faire les cent pas. « Tu te mets des idées dans la tête à cause de TikTok ou d’un de ces bouquins érotiques pourris que tu crois que je ne sais pas que tu lis et d’un coup il faudrait que je… quoi, que je sois ton dominant ? » « Je voulais juste… » Je serre le drap plus fort. « J’ai rarement joui ces derniers temps, Ethan. Je pensais que peut-être— » « Waouh. » Il se retourne brusquement vers moi. « Donc c’est de ma faute maintenant ? » « Non ! Je n’ai pas— » « Tu as un problème, » il claque. « Tu devrais peut-être réfléchir à pourquoi t’es attirée par ces conneries. » Ses mots me glacèrent. Je reste là, nue et vulnérable, à le regarder ramasser son boxer par terre. Il me tourne le dos, épaules tendues, fierté blessée. « Je ne suis attirée par rien, » je souffle, la voix à peine audible. « J’essaie juste de comprendre pourquoi je ne ressens rien. » Il s’immobilise en plein mouvement, et sa voix tombe, menaçante : « Rien ? » Je devrais me rétracter. Présenter des excuses. Arranger les choses comme à chaque fois. Mais quelque chose craque. « Rien, » je répète, plus fort cette fois. « Trois ans, Ethan. Trois putain d’années à faire semblant parce que jamais une seule fois tu ne t’es demandé si j’y prenais du plaisir. » Il se retourne lentement. Son visage est un orage. « Donc tu m’as menti tout ce temps ? » « Et toi, tu ne t’es jamais menti à toi-même ? » je réplique, me surprenant moi-même. « Tu croyais vraiment que ces petits gémissements théâtraux étaient réels ? Que j’atteignais l’orgasme à chaque fois en exactement deux minutes, comme une horloge ? » Sa mâchoire se contracte. « Tu fais ta garce. » « Non, je suis honnête. Enfin. » Je me lève, toujours serrant le drap contre moi. « Tu sais à quoi je pense quand on fait l’amour ? » Il ne répond pas. « À ma liste de courses. À mon exposé de sociologie qui doit être rendu lundi. À savoir si j’ai bien éteint le lisseur. » Ma voix prend de l’assurance. « À littéralement tout sauf toi ! » « Va te faire foutre, Sophie. » « C’est déjà fait. Mal, comme d’habitude. » Le silence s’étire entre nous comme un gouffre. Il me regarde comme si j’avais poussé une deuxième tête. Comme si la fille conciliante et douce depuis des années venait soudain de sortir des crocs. « Tu sais quoi ? » dit-il en enfilant son jean. « Tu as raison. Tout ça, c’est tordu. Nous sommes tordus. » « Enfin, un point sur lequel on est d’accord. » Il attrape ses clés sur ma commode, brusque et furieux. « Ne m’appelle pas. » « Ce n’était pas prévu. » La porte claque si fort que mes cadres photo tremblent. Trouvera-t-elle un jour quelqu’un qui saura vraiment ce qu’elle veut ? 🤔 Lis Please Harder, Professor Now! 🔥 | «Sei stata così brava. Ora vieni.» Non mi ha mai chiesto foto. Non mi ha mai nemmeno detto il suo nome. Mi diceva solo cosa fare—come toccarmi, quando fermarmi, come respirare. E io ascoltavo. Ogni singola volta 😮‍💨. Dovevo essere intelligente. Controllata. Perfetta. Ma sotto il suo comando, non ero altro che desiderio, calore e bisogno. Mi faceva sentire al sicuro nell’arrendermi. Fino al giorno in cui ho aperto la cartella dei compiti corretti e ho trovato le mie mutandine infilate tra le pagine… e ho alzato lo sguardo per vedere il mio professore che mi osservava mentre mi disfacevo 🔥. Capitolo 1 [POV Sophie] «Ahh…» Il suono mi sfugge dalle labbra prima che possa trattenerlo. Un gemito. Soffice. Calcolato. Misurato. Quasi come un riflesso. Non perché senta qualcosa. Non perché lo desideri. Ma perché dovrei. Il peso di Ethan mi schiaccia, il suo petto umido contro il mio, le spinte meccaniche come un corpo in pilota automatico. Inizia sempre lentamente, come se pensasse che crescerà in qualcosa—ma non succede mai. La stanza è buia, ma tengo gli occhi aperti, fissi sul ventilatore a soffitto sopra di noi che cigola con giri lenti. Cerco di contare le rotazioni. Qualsiasi cosa per restare ancorata. Non penso a Ethan. Penso al mio vibratore—quello a forma di rosa che tengo nascosto nel cassetto dei calzini. Penso a cosa si prova quando lo faccio io. Quando ho il controllo. Quando nessuno ansima sopra di me come se stesse timbrando il cartellino. Ethan geme, un suono basso e stanco, e sposta il peso. Missionario. Sempre missionario. Non prova mai altro. Conosco questo ritmo come il palmo della mia mano. Ritmo da quarterback. Prevedibile. Solo forza, zero finezza. Era il golden boy del nostro liceo—giubbotto con le lettere, fossetta sul mento, genitori orgogliosi sugli spalti. E immagino che io fossi la ragazza intelligente, abbastanza carina da stare al suo fianco. Stiamo insieme dal terzo anno. Allora, sembrava abbastanza. Essere desiderata. Essere scelta. Ma ora? Ora rimango immobile, fissando il vuoto mentre lui fa quello che deve, già sapendo che non verrò. Di nuovo. Sono anni che è così. È da un po' che voglio lasciarlo, ma lui è così… familiare. La sua voce, le sue mani, persino l'odore del suo profumo—Axe qualcosa, sempre un po' troppo forte. Odio il cambiamento. L'ho sempre odiato. Ma stasera, ci provo. Gli prendo il viso tra le mani, sentendo il sudore che si raccoglie lì. "Amore, puoi... andare un po' più forte?" sussurro. Non risponde. Continua semplicemente a muoversi come un dannato metronomo. "E se noi..." Mi sposto sotto di lui, inclino i fianchi, cerco di guidarlo. "Lo provassimo da dietro?" Si ferma. Solo per un istante. Poi, con un piccolo sbuffo, "No. Perché cambiare qualcosa che funziona?" Il mio stomaco si stringe in un nodo. Funziona per chi? Mi mordo il labbro, cercando di non sospirare. "Già. Sì." Cerco di zittire la voce nella mia testa. Quella che continua a paragonarlo agli uomini dei libri che leggo di nascosto sotto le coperte. Libri in cui la ragazza viene schiacciata al muro, continua a venire selvaggiamente, gridando il suo nome più e più volte. Dove il controllo è un'arma e l'abbandono si conquista. Mi dico di smetterla di leggere quella robaccia. Quei romanzi dark romance sono fantasia. Finzione. Perfino pericolosi. Ma Dio, almeno mi fanno sentire qualcosa. Appoggio la mano sul suo petto, per stabilizzarlo. Lui grugnisce, infastidito. "E adesso?" Esito, poi finalmente dico, "E se tu... mi strangolassi?" Si ferma. Di colpo. "Cioè, non forte," aggiungo in fretta, con la voce piccola. "Solo un po’. È una cosa... la gente lo fa, a volte..." Silenzio. Poi il suo viso si contorce per il disgusto. "Ma che cazzo hai che non va?" dice secco, uscendo da me con un rumore viscido e rotolando via dal mio corpo come se fossi contagiosa. Lo guardo, sbalordita. Le mani si affannano a cercare le lenzuola, a coprirmi il petto anche se l’abbiamo già fatto cento volte. "Ethan—" "Hai davvero appena rovinato tutto," dice, prendendo il telefono dal comodino. "Ora vuoi essere maltrattata durante il sesso? Gesù, Soph." "Non ho detto 'maltrattata'," borbotto. «È... è solo una cosa un po’ strana, sai. Non è che—» «Ah, quindi adesso ti piacciono le robe da freak?» mi interrompe, alzandosi in piedi. «Cosa vuoi, che ti prenda a schiaffi in faccia la prossima volta? Che ti sputi in bocca? Vuoi che ti chiami puttana mentre ci sono?» Solo immaginare Ethan che lo fa davvero mi ha bagnata proprio adesso. Merda. «Non è quello che intendevo», sussurro, raggomitolandomi su me stessa. Le guance mi bruciano. «Dio, è per questo che non guardo porno con te», sbotta, iniziando a camminare avanti e indietro. «Ti fai venire queste idee in testa da TikTok o da qualche romanzo erotico scadente che pensi che io non sappia che stai leggendo, e improvvisamente dovrei cosa—dominarti?» «Io solo...» Stringo più forte il lenzuolo. «Ultimamente vengo di rado, Ethan. Pensavo che forse—» «Wow.» Si gira di scatto verso di me. «Quindi adesso è colpa mia?» «No! Non intendevo—» «Hai dei problemi», taglia corto. «Forse dovresti chiederti perché ti piace quella roba.» Le parole mi colpiscono come acqua gelida. Rimango lì, nuda ed esposta, guardandolo mentre prende i boxer da terra. Ora mi dà le spalle, tutte spalle rigide e orgoglio ferito. «Non mi piace nulla di tutto questo», dico, la voce appena udibile. «Sto solo cercando di capire perché non sento niente.» Si blocca a metà passo e la sua voce si abbassa, pericolosa. «Niente?» Dovrei tornare indietro. Dovrei chiedere scusa. Dovrei sistemare tutto come faccio sempre. Ma qualcosa si spezza. «Niente», ripeto, più forte stavolta. «Tre anni, Ethan. Gli ultimi tre fottuti anni a fingere perché tu non mi hai mai chiesto se mi stavo divertendo.» Si gira lentamente. Il suo volto è una tempesta. «Quindi mi hai mentito per tutto questo tempo?» «E tu, hai mentito a te stesso?» ribatto, sorprendendo entrambi. «Davvero pensavi che quei piccoli gemiti teatrali fossero reali? Che venissi ogni singola volta, esattamente dopo due minuti come un orologio?» La sua mandibola si tende. «Stai facendo la stronza.» «No, sto solo dicendo la verità. Finalmente.» Mi alzo, ancora avvolta nel lenzuolo. «Sai a cosa penso quando facciamo sesso?» Non risponde. «Alla lista della spesa. Alla relazione di sociologia che devo consegnare lunedì. Se mi sono ricordata di spegnere la piastra per capelli.» La mia voce si fa più forte. «Letteralmente a qualsiasi cosa tranne che a te!» «Vaffanculo, Sophie.» «Lo hai già fatto. Male, come al solito.» Il silenzio si allunga tra noi come un abisso. Mi fissa come se mi fosse spuntata una seconda testa. Come se la ragazza che per anni è stata accomodante e dolce avesse appena tirato fuori le zanne. «Sai una cosa?» dice, infilando i jeans. «Hai ragione. Questa cosa è uno schifo. Siamo uno schifo.» «Finalmente qualcosa su cui siamo d’accordo.» Afferra le chiavi dal mio comodino, i movimenti bruschi e rabbiosi. «Non chiamarmi.» «Non ne avevo intenzione.» La porta sbatte così forte che i miei portafoto tremano. Troverà mai qualcuno che sappia davvero cosa vuole? 🤔 Leggi Please Harder, Professor Now! 🔥 | „Byłaś taką grzeczną dziewczynką. Teraz przyjdź.” Nigdy nie prosił o zdjęcia. Nigdy nawet nie powiedział mi swojego imienia. Po prostu mówił mi, co mam robić—jak się dotykać, kiedy przestać, jak oddychać. A ja słuchałam. Za każdym razem 😮‍💨. Miałam być mądra. Opanowana. Idealna. Ale pod jego rozkazami byłam tylko pragnieniem, żarem i potrzebą. Sprawiał, że czułam się bezpieczna w poddaniu. Aż do dnia, w którym otworzyłam sprawdzony folder i znalazłam swoje majtki wciśnięte między strony… i podniosłam wzrok, by zobaczyć, jak mój profesor patrzy, jak się rozsypuję 🔥. Rozdział 1 [POV Sophie] „Ahh…” Dźwięk wyrywa mi się z ust, zanim zdążę go powstrzymać. Jęk. Cichy. Odmierzony. Prawie jak odruch. Nie dlatego, że coś czuję. Nie dlatego, że tego chcę. Ale dlatego, że powinnam. Ciężar Ethana przygniata mnie, jego wilgotna klatka piersiowa przylega do mojej, ruchy są mechaniczne, jakby jego ciało działało na autopilocie. Zawsze zaczyna powoli, jakby myślał, że to do czegoś doprowadzi—nigdy tak się nie dzieje. W pokoju jest ciemno, ale mam otwarte oczy, utkwione w wentylator sufitowy nad nami, który skrzypi, kręcąc się powoli w kółko. Próbuję liczyć obroty. Cokolwiek, by się zakotwiczyć. Nie myślę o Ethanie. Myślę o moim wibratorze—tym w kształcie róży, który trzymam schowany w szufladzie na skarpetki. Myślę o tym, jak to jest, gdy robię to sama. Gdy mam kontrolę. Gdy nikt nie dyszy nade mną, jakby odhaczał kolejną zmianę. Ethan jęczy, nisko i zmęczony, i przesuwa ciężar ciała. Misjonarska. Zawsze misjonarska. Nigdy nawet nie próbuje niczego innego. Znam ten rytm jak własną kieszeń. Futbolowy rytm. Przewidywalny. Sama siła, zero finezji. Kiedyś był złotym chłopakiem naszej szkoły średniej—kurtka z literą, dołeczek w brodzie, dumni rodzice na trybunach. A ja chyba byłam tą mądrą dziewczyną, która dobrze prezentowała się u jego boku. Jesteśmy razem od trzeciej klasy liceum. Wtedy to wystarczało. Być pożądaną. Być wybraną. Ale teraz? Teraz leżę nieruchomo, patrząc tępo w sufit, podczas gdy on robi swoje, już wiedząc, że znów nie dojdę. Od lat tak to wygląda. Już od jakiegoś czasu chciałam z nim zerwać, ale on jest taki… znajomy. Jego głos, jego dłonie, nawet zapach jego perfum—Axe coś tam, zawsze trochę za mocny. Nienawidzę zmian. Zawsze tak było. Ale dziś próbuję. Obejmuję jego szczękę, czując, jak zbiera się tam pot. „Kochanie, możesz... trochę mocniej?” szepczę. Nie odpowiada. Po prostu porusza się dalej jak pieprzony metronom. „A co jeśli byśmy…” Przesuwam się pod nim, ustawiam biodra, próbuję go poprowadzić. „Spróbowali od tyłu?” Zatrzymuje się. Dosłownie na sekundę. Potem, z lekkim parsknięciem: „Nie. Po co kombinować, skoro działa?” Żołądek mi się zaciska. Działa dla kogo? Przygryzam wargę, starając się nie westchnąć. „Jasne. No tak.” Staram się uciszyć głos w głowie. Ten, który ciągle porównuje go do mężczyzn z książek, które potajemnie czytam pod kołdrą. Książek, w których dziewczyna jest przyciskana do ściany, dochodzi raz za razem, krzycząc jego imię. Gdzie kontrola jest bronią, a poddanie trzeba sobie zasłużyć. Powtarzam sobie, żeby przestać czytać te bzdury. Te mroczne romanse to przecież fantazja. Fikcja. Nawet niebezpieczne. Ale Boże, przynajmniej sprawiają, że coś czuję. Przyciskam dłoń do jego klatki piersiowej, próbując go ustabilizować. Warczy, zirytowany. „Co teraz?” Zawahałam się, zanim w końcu powiedziałam: „A może byś... mnie poddusił?” Zamarł. Zupełnie. „Tylko nie mocno,” dodaję szybko, cicho. „Troszkę. To jest taka rzecz. Ludzie czasem to robią...” Cisza. Potem jego twarz wykrzywia się z obrzydzeniem. „Co do cholery jest z tobą nie tak?” mówi ostro, wysuwając się ze mnie z mokrym dźwiękiem i przetaczając się z mojego ciała, jakbym była zaraźliwa. Mrugam na niego, oszołomiona. Moje ręce nerwowo szukają pościeli, zakrywając mi pierś, chociaż robiliśmy to już setki razy. „Ethan—” „Serio, właśnie zabiłaś klimat,” mówi, chwytając telefon z szafki nocnej. „Chcesz być teraz maltretowana w łóżku? Jezus, Soph.” „Nie powiedziałam 'maltretowana',” mamroczę. „To… To tylko jakiś fetysz, wiesz. To nie tak, że—” „O, czyli teraz kręcą cię dziwactwa?” przerywa mi, wstając. „Co, chcesz, żebym cię zaraz zaczął bić po twarzy? Napluć ci do ust? Mam cię przy tym nazwać jeb**ą dziwką?” Wyobrażenie, że Ethan naprawdę by to zrobił, sprawiło, że od razu zrobiło mi się mokro. Cholera. „Nie o to mi chodziło”, szepczę, kurcząc się w sobie. Policzki mi płoną. „Boże, dlatego nie oglądam z tobą porno”, rzuca, zaczynając chodzić w kółko. „Wkręcasz sobie te rzeczy przez TikToka albo jakąś tandetną erotykę, którą myślisz, że nie wiem, że czytasz, i nagle mam co—dominować cię?” „Ja tylko…” Mocniej chwytam za prześcieradło. „Ostatnio rzadko dochodzę, Ethan. Pomyślałam, że może—” „Wow.” Odwraca się gwałtownie w moją stronę. „Czyli to teraz moja wina?” „Nie! Ja nie—” „Masz problemy”, warczy. „Może powinnaś się zastanowić, dlaczego w ogóle cię to kręci.” Te słowa uderzają jak lodowata woda. Siedzę naga i odsłonięta, patrząc jak podnosi bokserki z podłogi. Stoi do mnie tyłem, całe jego ramiona są napięte, a duma zraniona. „Nie kręci mnie nic,” mówię prawie niesłyszalnie. „Po prostu próbuję zrozumieć, czemu nic nie czuję.” Zastyga w pół kroku, a jego głos staje się niebezpiecznie cichy. „Nic?” Powinnam się wycofać. Przeprosić. Załagodzić sytuację, jak zawsze. Ale coś we mnie pęka. „Nic”, powtarzam, tym razem głośniej. „Trzy lata, Ethan. Ostatnie trzy pieprzone lata udawania, bo ani razu nie zapytałeś, czy mi się podoba.” Odwraca się powoli. Jego twarz to jedna wielka burza. „Czyli cały ten czas mnie okłamywałaś?” „A ty siebie nie?” rzucam, zaskakując nas oboje. „Naprawdę myślałeś, że te małe teatralne jęki były prawdziwe? Że dochodziłam za każdym razem dokładnie po dwóch minutach jak w zegarku?” Jego szczęka się zaciska. „Zachowujesz się jak suka.” „Nie, jestem szczera. W końcu.” Wstaję, wciąż ściskając prześcieradło. „Wiesz, o czym myślę, kiedy uprawiamy seks?” Nie odpowiada. „O liście zakupów. O mojej pracy z socjologii, którą muszę oddać w poniedziałek. Czy wyłączyłam prostownicę.” Mój głos nabiera siły. „Dosłownie o wszystkim, tylko nie o tobie!” „Pierdol się, Sophie.” „Już to zrobiłeś. Jak zwykle kiepsko.” Cisza rozciąga się między nami jak przepaść. Patrzy na mnie, jakbym wyrosła mi druga głowa. Jakby dziewczyna, która przez lata była uległa i miła, właśnie pokazała kły. „Wiesz co?” mówi, zakładając dżinsy. „Masz rację. To jest popieprzone. My jesteśmy popieprzeni.” „Wreszcie się z czymś zgadzamy.” Zbiera klucze z mojej komody, jego ruchy są gwałtowne i wściekłe. „Nie dzwoń do mnie.” „Nie zamierzałam.” Drzwi trzaskają tak mocno, że ramki na zdjęciach drżą. Czy ona kiedykolwiek znajdzie kogoś, kto wie, czego naprawdę chce? 🤔 Przeczytaj "Please Harder, Professor Now!" 🔥 | „Byla jsi tak hodná holka. Teď pojď.“ Nikdy nechtěl žádné fotky. Nikdy mi ani neřekl své jméno. Prostě mi řekl, co mám dělat—jak se dotýkat, kdy přestat, jak dýchat. A já poslouchala. Každý jedenkrát 😮‍💨. Měla jsem být chytrá. Sebeovládající. Dokonalá. Ale pod jeho rozkazy jsem byla jen touha, žár a potřeba. Díky němu jsem se cítila v odevzdání bezpečně. Až do dne, kdy jsem otevřela složku s opravenými pracemi a našla mezi stránkami své kalhotky… a vzhlédla jsem, abych viděla, jak se na mě můj profesor dívá, zatímco se rozpadám 🔥. Kapitola 1 [POV Sophie] „Ahh…“ Zvuk mi unikne z úst dřív, než ho stihnu zadržet. Sténání. Jemné. Načasované. Odměřené. Téměř jako reflex. Ne proto, že bych něco cítila. Ne proto, že bych chtěla. Ale proto, že bych měla. Ethanova váha mě tlačí dolů, jeho hrudník je vlhký, přitisknutý k mému, pohyby mechanické, jako by jeho tělo fungovalo na autopilota. Vždycky začíná pomalu, jako by si myslel, že to k něčemu povede—nikdy to k ničemu nevede. V místnosti je tma, ale nechávám oči otevřené, upřeně zírám na stropní větrák nad námi, jak skřípe v pomalých kruzích. Snažím se počítat otáčky. Cokoliv, co mě udrží při zemi. Nemyslím na Ethana. Myslím na svůj vibrátor—ten ve tvaru růže, co mám schovaný v zásuvce na ponožky. Myslím na to, jaké to je, když to dělám sama. Když mám kontrolu. Když nade mnou nikdo nefuní, jako by odškrtával směnu. Ethan zasténá, hluboce a unaveně, a přesune váhu. Misionář. Vždycky misionář. Nikdy ani nezkusí nic jiného. Znám tenhle rytmus jako své boty. Quarterback rytmus. Předvídatelný. Síla, ale žádná jemnost. Býval zlatý chlapec naší střední—bunda s písmenem, dolíček v bradě, hrdí rodiče na tribuně. A já jsem asi byla ta chytrá holka, co na jeho paži vypadala dost dobře. Chodíme spolu od třetího ročníku. Tehdy to stačilo. Být chtěná. Být vybraná. Ale teď? Teď ležím nehybně, prázdně zírám, zatímco si dělá své, už teď vím, že znovu nepřijdu. Zase. Už jsou to roky. Už nějakou dobu se s ním chci rozejít, ale on je tak… známý. Jeho hlas, jeho ruce, dokonce i vůně jeho kolínské—nějaký Axe, vždycky trochu moc silný. Nesnáším změny. Nikdy jsem je neměla ráda. Ale dnes v noci se snažím. Držím ho za čelist, cítím, jak se mu tam sbírá pot. „Zlato, můžeš… trochu přitvrdit?“ zašeptám. Neodpoví. Jen se dál pohybuje jako zatracený metronom. „Co kdybychom…“ posunu se pod ním, natočím boky, snažím se ho navést. „Zkusili to zezadu?“ Zastaví se. Jen na zlomek vteřiny. Pak se krátce uchechtne: „Ne. Proč měnit něco, co funguje?“ Žaludek se mi stáhne do uzlu. Funguje pro koho? Skousnu si ret, snažím se nevzdychnout. „Jasně. Jo.“ Snažím se utišit hlas v hlavě. Ten, co ho pořád srovnává s muži z knih, které tajně čtu pod peřinou. Knih, kde je dívka přitlačená ke zdi, kde přichází znovu a znovu, divoce a zadýchaně volá jeho jméno. Kde je kontrola zbraní a odevzdání si musíš zasloužit. Říkám si, ať s tím čtením přestanu. Ty temné romantické romány jsou fantazie. Fikce. Možná i nebezpečné. Ale bože, aspoň u nich něco cítím. Položím mu ruku na hruď, snažím se ho zpevnit. Zabručí, podrážděně. „Co zase?“ Zaváhám, a nakonec říkám: „Co kdybys… mě přiškrtil?“ Zastaví se. Úplně. „Jakože ne silně,“ dodám rychle, tichým hlasem. „Jen trošku. Je to věc. Lidi to někdy dělají...“ Ticho. Pak se mu obličej zkřiví odporem. „Co s tebou, kurva, je?“ řekne ostře, vyklouzne ze mě s mokrým zvukem a odvalí se ode mě jako bych byla nakažlivá. Zírám na něj, ohromená. Ruce mi zoufale hledají prostěradlo, zakrývám si hruď, přestože jsme to už dělali stokrát. „Ethane—“ „Právě jsi totálně zabila atmosféru,“ řekne, vezme si mobil z nočního stolku. „Teď chceš být při sexu bitá? Do prdele, Soph.“ „Neříkala jsem ‚bitá‘,“ zamumlám. „To je… To je prostě nějaká úchylka, víš.“ Zadrhnu se. „Není to jako—” „Aha, takže teď jsi na nějaký úchylný sračky?“ přeruší mě, vstává. „Co, chceš, abych ti začal fackovat obličej? Plivnul ti do pusy? Mám tě u toho nazývat kurvou?“ Jen ta představa, že by to Ethan opravdu udělal, mě teď vzrušila. Sakra. „To jsem nemyslela,“ šeptám a hrbím se do sebe. Líce mi planou studem. „Bože, proto s tebou nekoukám na porno,“ ušklíbne se a začne přecházet sem a tam. „Dostaneš tyhle nápady z TikToku nebo nějaký špinavý erotický knížky, o kterých si myslíš, že nevím, že je čteš, a najednou mám co—dominovat tě?“ „Já jen…“ sevřu prostěradlo ještě pevněji. „Poslední dobou skoro vůbec nevyvrcholím, Ethane. Myslela jsem, že třeba—” „Ty vole.“ Prudce se ke mně otáčí. „Takže to je teď moje chyba?“ „Ne! Já jsem—” „Máš problém,“ odsekne. „Možná by sis měla rozmyslet, proč tě vůbec takový věci vzrušujou.“ Ta slova mě zasáhnou jako ledová sprcha. Sedím tam nahá a zranitelná, sleduju, jak si ze země bere trenýrky. Je ke mně zády, ramena napjatá, hrdost zrazená. „Nejsem na nic úchylnýho,“ řeknu sotva slyšitelně. „Jen se snažím přijít na to, proč nic necítím.“ Zastaví se uprostřed pohybu a hlas mu zhrubne do nebezpečných tónů. „Nic?“ Měla bych vzít zpátky, omluvit se. Udělat to v pořádku, jako to dělám vždycky. Ale něco ve mně praskne. „Nic,“ zopakuju, tentokrát nahlas. „Tři roky, Ethane. Poslední tři zasraný roky jsem to předstírala, protože ses mě ani jednou nezeptal, jestli mě to vůbec baví.“ Pomalu se ke mně otočí. V obličeji má bouři. „Takže jsi mi celou dobu lhala?“ „A ty sis celou dobu lhal sám sobě?“ vrátím mu to a oba tím překvapím. „Opravdu sis myslel, že ty malé teatrální steny byly skutečné? Že pokaždé vyvrcholím přesně za dvě minuty jako podle hodin?“ Jeho čelist pracuje. „Chováš se jako mrcha.“ „Ne, jsem upřímná. Konečně.“ Vstanu a stále svírám prostěradlo. „Víš, na co myslím, když spolu máme sex?“ Neodpoví. „Na nákupní seznam. Na svou seminární práci ze sociologie, kterou musím odevzdat v pondělí. Jestli jsem nezapomněla vypnout žehličku na vlasy.“ Můj hlas sílí. „Na cokoli, jen ne na tebe!“ „Jdi do prdele, Sophie.“ „To už jsi udělal. Jako vždycky špatně.“ Ticho mezi námi se natahuje jako propast. Zírá na mě, jako bych mu před očima narostla druhá hlava. Jako by dívce, která byla roky vstřícná a milá, najednou vyrostly tesáky. „Víš co?“ říká a natahuje si džíny. „Máš pravdu. Tohle je na hlavu. My jsme na hlavu.“ „Konečně se na něčem shodneme.“ Popadne klíče z mé komody, pohyby má ostré a vzteklé. „Nevolej mi.“ „Ani jsem to neměla v plánu.“ Dveře se zabouchnou tak silně, až se mi zatřesou rámečky na fotky. Najde někdy někoho, kdo bude vědět, co opravdu chce? 🤔 Přečti si Prosím tvrději, pane profesore, hned teď! 🔥

facebook · instagram · audience_network · messenger

GB DE FR BR

Gatlin Dean

Started 1d ago

What competitors are running.